Naše zvířata

Amur má válcovité tělo s velkými šupinami, z boku zlatavé, hřbet tmavozelený a břicho bílé. Nápadné je jeho dlouhé ploché čelo a nízko položené oči. Absolutně nejvýraznějším a nejznámějším faktem o amurech je jejich rostlinožravost. Ne že by byli ryze býložraví, ale vodních rostlin spasou neuvěřitelné množství.

Velký druh suchozemské želvy, který má na zadních nohách výrazné ostruhy. Krunýř je oválný a nižší než u většiny suchozemských želv. Barevně není příliš výrazný, většinou žlutohnědý. Okrajové štítky nad hlavou bývají u starších želv zahnuté nahoru a zadní štítky výrazně zubují. Mají hákovitě zahnutou horní čelist, která bývá u starších jedinců…

Alpaka nebo též lama alpaka je domestikovanou formou lamy, která je chována především kvůli velmi kvalitní vlně. Zpracovává se i maso, ale narozdíl od lamy krotké se alpaka téměř nedojí ani nepoužívá jako soumar. Od ostatních lam se liší především mnohem delší vlnou, která může být různých barev od bílé, přes hnědou až po černou (včetně…

Velký papoušek, nejznámější a nejběžnější ze všech arů. Spodní část těla má žlutou, vrchní modrou a na krku černý pruh, okolí očí a tváře jsou bílé a holé, kolem oka má několik řad černých pírek.

Alka velká byla největší a jedinou nelétavou ze všech alek. Ačkoli nebyla nijak příbuzná s tučňáky, byla jim v mnoha směrech velmi podobná, proto bývala nazývána tučňákem severní polokoule (tučňáci žijí jen na jižní). Měla černá záda a hlavu a bílé břicho. V období rozmnožování měly alky před okem velkou bílou skvrnu, po hnízdní…

malá zelená žába s černou kresbou, přičemž zelená je velmi variabilní nejčastěji mátová, ale může být od téměř žluté, přes vápennou, smaragdovou, tyrkysovou až po kobaltově modrou. Stejně variabilní je i tvar kresby, či skvrn. Celkem existuje okolo 25 barevných forem této žabky. Pralesničky nemají plovací blány.

barevně velmi variabilní ježovka - většinou však černá, občas s bílými nebo modrými proužky. Ústní otvor je vždy oranžově nebo červeně lemován. Patří k nebezpečným druhů, jelikož má dlouhé duté a mírně jeodvaté trny.

Jeden z nejhlasitěších papoušků, který bývá spíše slyšet než vidět. Je oranžovo-žlutý, křídla a osac jsou zelené, okrajová pera křídel a špička ocasu jsou modré. Samec i samice vypadají stejně.

Antilopa modrá, dříve zvaná též sajga modrá nebo pakamzík je blízká příbuzná dvou velkých robustních druhů - antilopy vrané a antilopy koňské. Narozdíl od nich však nebyla tak mohutná. Měla podobnou obličejovou masku, podobné, dlouhé šavlovitě zahnuté rohy, po téměř celé délce opatřené kroužky. Nejvíce se odlišovala zbarvením - byla světle…

menší hroznýšovitý had (tedy nejedovatý šktič), který má viditelně oddělenou hlavu a ocas od těla. Je hnědá s velkými světlejšími (žlutými, bělavými nebo až hnědými) skvrnami, ale existuje řada odchylek s jinou barvou nebo zcela jinou kresbou (běžní jsou např. i albíni), celkem je prý mezi chovateli na 4000 různých vzhledů.