ZOO z ptačí perspektivy

Když jsem někdy před dvaceti lety seděl poprvé jako pasažér na motorovém rogalu a shlížel krajinu pode mnou, užasl jsem, jaký obraz světa mně dosud byl odepřen.  Obyčejný borovicový les se z ptačích, ne tryskáčových, výšek jevil jako chundelaté zelené moře, velké širé rodné lány byly pneumatikami traktorů pomalovány bizarnějšími obrazci, než jsou ty v obilí u Stonehenge, v kobercích zeleně se vylupovaly mně neznámé labské tůně a po pitvorných kolejničkách se krajinou šinuly mašinkové modýlky Piko z mého dětství…

A od té doby už jsem se mockrát nejen kochal tím ptačím pohledem, ale taky zíral, co všecko zasadil do krajiny člověk a jaká je to krása, takový šikovně zasazený hrad a zámek, ale také té hrůzy budovatelské, která je z výšky ještě viditelnější a ještě hrůznější…

A potom jsem také letěl nad zoologickou zahradou v obci dvou kostelů, ve Chlebích (či ve Chlebech), kterou tam pod ochranou kostelíčka katolického vydupal ze země můj kamarád pan Franěk, a vypadala jako barevná zahrádka, ve které jsi spíš tušil, než viděl, tu čumáček, tu zoban, tu ouška či ostny…

A jednou jsem pak uviděl, že v polích naproti té zahradě se rýsuje nová a větší zoo a úplně se mi zdálo, že ten pozemek je narýsován jak nějaká loď a potom jsem si doma na počítači ten vyfotografovaný pozemek zvětšil a objevil, že už jsou tam usazena první zvířátka, chlupatí velbloudi, a že tedy nebude trvat dlouho a nová chlebská archa ožije naplno hejkáním a troubením a řevem a pískotem a zpěvem všemožné havěti z království divočiny i lesů, vod a strání…
 

Celou fotogalerii leteckých snímků zoo od Jiřího Tepera naleznete ve stejnojmenné galerii (další fotky autora jsou i v ostatních galeriích, a je jich možná polovina ze všech).