Pratur

Rozměry

délka až 3,2 m, výška v kohoutku až 2 m a váha okolo tuny, délka rohů až 80 cm (průměr 10 - 20 cm); kráva byla o čtvrtinu menší (délka 2,4 m, výška v kohoutku 1,5 m a váha 600 - 750 kg)
Velikost praturů byla velmi variabilní podle území a především podle období v kterém žili. Pratur je velmi starý druh, pocházející z období Pliocénu (rozhraní třetihor a čtvrtohor) - tzn. asi před 2 miliony let. Původní pratuři dosahovali větších rozměrů, zatímco po skončení doby ledové se jejich velikost postupně zmenšila. 

Popis

Pratur se vyznačoval výrazným pohlavním dimorfismem (rozdíl mezi samcem a samicí) - býci měli černou barvu a světlý (světle šedý nebo nažloutlý) podélný pruh přes hřbet, krávy byly červenohnědé až hnědé a hřbetní pruh měly černý. Zřetelný byl i rozdíl ve velikosti - krávy byly o čtvrtinu menší než býci. Obě pohlaví měla mohutné dlouhé rohy a typické znaky divokých turů - tzn. světlejší břicho, vnitřní strany končetin a hýždí. V zimě srst praturů přebarvovala mírně do šeda. Většina praturů měla i menší či větší chomáč „vlasů” mezi rohy (býci většinou kudrnaté, zatímco krávy rovné).

Zajímavosti

— v dnešní době se pratuři často zobrazují (a to i v některých „muzeích”) jako monstra s 1,5 či dokonce 2 m dlouhými rohy - to je sice komerčně zajímavější, ale neodpovídá to reálné situaci - býčí rohy mohly být dlouhé 80 cm, kravské byly kratší
— vzhledem ke svým rozměrům je pratur občas nazýván evropským buvolem
— pratur byl s největší pravděpodobností chován již v starověkých zvěřincích Starého Egypta, Asýrie apod., později patřil mezi oblíbené druhy římských arén, posledním chovaným v zajetí byl pratur ve zvěřinci v polské Zamošči (1600)
— pratur je častým heraldickým symbolem, předpokládá se, že býk ve znaku Moldavska, Rumunska, Meklenburska (SRN), švýcarského kantonu Uri a především mnohých měst je pratur
— Dnes máme mnoho „potomků” po praturech - několik plemen krav nese některé jeho výrazné rysy. Za nejblížší praturům se považuje španělský bojový (koridový) skot, uherský skot, zebu, plemena Piemont, Camargue atd. 1920 bratři Heckové v ZOO Berlín a Mnichov zpětně vykřížily tzv. Hackův skot (Hackův pratur), který je velmi podobný i když geneticky i fyziologicky odlišný. Ten byl vypuštěn do Bělověžského pralesa, kde se úspěšně množili, ale během války padl za potravu lidí. Dnes jsou k vidění v několika zoo, včetně např. Chomutova. V muzeích se dochovalo asi 15 kompletních koster (např. v Kodani) a množství kostí a lebek. Estonské město Rakvere se pyšní obrovskou uměleckou sochou pratura (3,5 m výška 7,1 m délka)
— rohy posledního býka (uhynul 1620) jsou vykládané zlatem a dnes jsou v Livrustkammarenu (Královská zbrojnice muzea v Královském paláci ve Stockholmu)

Způsob života

Žili v rodinných stádech vedených statných samcem, mladí býci tvořili další stáda o 20 - 30 jedincích a nejstarší býci žili samotářsky nebo ve dvojicích či trojicích. Některé kusy občas přecházely ze stáda do stáda.

Rozmnožování

Páření probíhalo zřejmě na přelomu léta a podzimu, rodinné skupiny se spojovaly do velkých stád a býci bojovali o samice (nezřídka šlo o souboje na smrt). Samice porodila na jaře po 9 měsíční březosti jen jedno, výjimečně možná 2 telata. Pohlavně dospívali zřejmě ve 2 - 3 letech.

Mláďata

Telata byla rezavá a zpočátku zůstávala s matkou stranou - do doby než zesílila a byla schopna držet krok se stádem.

Potrava

v létě hlavně pastva, v zimě i větvičky, žaludy apod.

Dožívá se

20 - 25 let

Výskyt

ve třech poddruzích obýval většinu Evropy, jižní a střední Asii až do Indie, část Číny, Mongolsko, Koreu a severní Afriku.

Biotop

objevuje se více předpokladů o tom, který biotop pratur obýval, zřejmě to také souviselo s lokalitou - někde žil obdobně jako zubr v lesích, jinde obýval otevřené pastviny jako bizon. Zcela jistě dával přednost vlhčím místům než domácí dobytek. V posledních desetiletích před vyhubením byl civilizací vytlačen do lužních lesů a mokřadů nebo mořčálů.

Vyhubení

Rok vyhubení:
1627 uhynula poslední samice v rezervaci u polského Jaktorova
Příčiny a způsob vyhubení:
Pratur byl častým aktérem v Římských gladiátorských arénách, byl také hojně loven a s rozkvětem evropské civilizace ubývalo jeho přirozeného prostředí a potravy. Mezi 10. a 12. století zmizel téměř z celé Evropy. Právo na jeho lov bylo v té době ve většině monarchií omezeno pouze na šlechtické rody, později již jen na královské rodiny. Pytlačení se trestalo smrtí. Přesto poslední německý pratur uhynul v roce 1470 u Pasova a další žili již jen v Polsku, kde byli odedávna pod ochranou králů, od počátku 15. stol. dokonce přísně chráněni. V roce 1557 zbývalo posledních 50 jedinců, 1559 již pouhých 24 a 1601 jen čtyři kusy. Hlavní příčinou vyhubení byl tedy z počátku nadměrný lov (např. v římských arénách či při triumfálních procesích byli zabíjeni po stovkách i po tisících najednou), později ztráta přirozeného prostředí a tedy nedostatek potravy.
(Africký a indický poddruh vyhynul již v prehistorii, stejně jako eurasijský mimo Evropu)

Sponzoři

Cena sponzoringu: libovolná (z administrativních důvodů však nejméně 500,- Kč, přičemž doba umístění sponzorské cedulky je 1 měsíc za každých 50 Kč)
Sponzoři tohoto zvířete:

Poznámka: více lidí projevilo zájem adoptovat vyhubená zvířata... Sochy samozřejmě adoptovat nelze, nicméně je možné stát se jejich sponzorem (přečtěte si více o této možnosti)

Fotografie