Langur duk

Rozměry

Výška  55 - 63 cm (samice so 60 cm); délka ocasu  60 - 74 cm (samice o něco kratší); váha okolo  11 kg (samice 8,5 kg).

Popis

Langur duk je obecně považován za nejkrásnějšího primáta planety. Ve vietnamštině je přezdíván „vooc ngũ sắc“, což by se dalo přeložit jako langur hrající barvami, thajský a laoský název je v překladu cosi jako opice pěti barev a v angličtině je často nazýván "costumed ape", tedy oblečená opice, a to vystihuje jeho extravagantní vzhled asi nejlépe – černo-stříbrné triko, černé rukavice s bílými manžetami, bílé kraťasy, kaštanově červené punčochy, černé ponožky, černá čapka a bílý límec... Kromě „oblečení“ pestrost langura podtrhuje ještě zlatožlutý nebo oranžovožlutý obličej (u mladých jedinců je vybarvení obličeje méně výrazné) s namodralými, jakoby napudrovanými, očními víčky a v neposlední řadě také bílý ocas a bílo-červené genitálie.

Zajímavosti

― langur duk je podle mnohých nejkrásnějším primátem planety
― langur duk je ohroženým druhem, nesrovnatelně vzácnějším než např. panda velká. V zoo patří k vůbec nejvzácnejším chovancům - mimo zemí v oblasti svého výskytu je chováno pouze 5 langurů ve 3 zoo (rok 2016) - 3 v Chlebech, 1 v Kölnu a 1 ve Philadelphii.
― languři byly poměrně hojní až do Vietnamské války. Ta je jejich populace významně zdecimovala, nejen bombardováním, ale především chemickými operacemi. Nechvalně známý defoliant Agent Orange, který měl odlistit stromy pralesů (aby v nich byl vidět nepřítel), zabil stovky langurů a další pošli hladem, jelikož stromy byly bez listí. Jedna ze složek Agent Orange se vyráběla v Neratovické Spolaně - komunisté si jejím prodejem zajišťovali přísun valut.
― potravní nároky langurů jsou takové, že v naší zoo dostávají i mnohoho druhů rostlin a plodů, které ani nemají český název.
― skoky langura jsou až 6 m dlouhé
― v češtině byl dříve nazýván lenoop duk nebo strakoš
― v Evropě byl první langur duk zřejmě v roce 1936 v Londýně (kde však žil jen asi 4 měsíce), druhý až 1967 ve Frankfurtu, poté se v 60. a 70. letech objevili languři ve více zoo Evropy (hlavně v Německu), ale většina se jich dožila jen pár let nebo častěji měsíců. Delším chovem se mohou pochlubit jen zoo v Kölnu (1968 - dosud), Stuttgartu (1970 - 1990) a Baselu (1969 - 2000).

Způsob života

Langur duk je sociální zvíře žijící ve skupinách čítajících až 50 jedinců, většinou však jen 4 - 15. Ve skupině je vždy více samic než samců. Každý samec mívá dvě samice, vůči nimž je dominantní a každý má také uvnitř skupiny svou vlastní hierarchii. 
Je to denní primát, který tráví celé dny i noci v korunách stromů, ve vyšších až nejvyšších partiích pralesa. Duk je vyhlášený vzdušný specialista - po větvích se pohybuje poskoky snožmo a mezi stromy až šesti metrovými skoky. Jeho dlouhý ocas není chápavý (stejně jako v případě všech ostatních starosvětských opic) a slouží jako výborné kormidlo a rovnovážný prvek.
Ačkoli languři umí vydávat škálu různých zvuků, dorozumívají se především pomocí obličejové mimiky, která patří k nejvýraznějším mezi primáty. K hlasitému řevu, připomínajícímu štěkání, se uchylují především při rozrušení nebo polekání.

Rozmnožování

Po 165 - 190 dnech březosti samice, rodí jediné mládě – obvykle zhruba v listopadu, tedy počátkem sezóny zrání plodů. 
Rozmnožovací chování v přírodě je dosud z velké části zahaleno rouškou tajemství, v zajetí se o mláďata starají často i ostatní příslušníci skupiny, občas jsou dokonce kojena jinou samicí.
Pohlavně dospívají ve 4 letech, samci většinou o rok později. 

Mláďata

Mláďata se rodí vidící, jsou světlejší než dospělci a obličej mají černý. V průběhu dospívání tmavnou a obličej jim naopak světlá. Dospělého zbarvení (s méně sytými barvami obličeje) dosahují před prvním rokem věku.

Potrava

Languři jsou potravní specialisté, kteří se živí listím stromů, jen doplňkově a v malém množství konzumují i různé plody, květy nebo semena. Languři, coby druh (nikoli jednotlivci), konzumují až okolo 50 druhů rostlin, ale žádnou živočišnou bílkovinu.
Jsou poměrně vybíraví - dávají přednost mladým lístkům, staré listy, stejně jako nezralé či přezrálé plody hází ve velkém množství na zem. V přírodě obvykle nepijí, stačí jim voda z potravy.
Mají speciálně uzpůsobený žaludek a v něm bakterie rozkládající listovou celulózu. Kvůli tomuto způsobu trávení mají languři „nafouklé“ břicho a často říhají.

Dožívá se

asi 25 let (v zajetí, zvláště mimo Asii obvykle jen několik let, jelikož je jejich chov náročný a langur je druh o, kterém stále mnohé nevíme).

Výskyt

Annamské hory (zvané též Čiongšon) na pomezí středního Vietnamu, jižního Laosu a možná severní Kambodže. Nejstabilnější populace je laoská.

Náš chov

Chov langurů duk v naší zoo započal 26. srpna 2016, kdy po dlouholetém vyjednávání a přípravách dorazila do Chleb skupina (1 samec a 2 samice) těchto nejkrásnějších opic. Samec Thua Noi a samice Yai a Ding byli ještě téhož roku slavnostně přivítáni. Přestože je chov langurů extrémně náročný, o dva roky později, v červnu 2018 jsme se dočkali prvního mláděte od mladší samice a o dva měsíce později i u druhé. V roce 2020 porodila každá ze samic opět jedno mláďat. Naše langury můžete pozorovat v jejich pavilonu věnovaném Doc. Jebavému (během léta i ve venkovní expozici) ve staré části zoo.

Biotop

Nížinné až horské pralesy do 2000 m.n.m.

Zvuky

Sponzoři

Cena adopce: 5.000 ,- Kč / měsíc
Toto zvíře adoptovali:

Fotografie