Klokan Greyův

Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: Savci (Mammalia)
Infratřída: Vačnatí (Metatheria)
Nadřád: Australští vačnatci (Australidelphia)
Řád: Málozubí (Diprotodontia)
Podřád: Klokani (Macropodiformes)
Čeleď: Klokanovití (Macropodidae)

Rozměry

délka 80 - 85 cm + 70 - 75 cm ocas

Popis

Klokan Greyův je obecně považován za nejelegantnějšího klokana. Měl výraznou obličejovou masku, tmavé konce všech končetin a střídavé tmavé a světlejší pruhy přes záda, přičemž barva i textura se lišila podle lokality, sezóny i u jednotlivých klokanů. Měl velmi dlouhý oces (téměř jako tělo).

Zajímavosti

— v zajetí se občas objevovali u několika farmářů. Dnes existuje několik jedinců v australských a tasmánských muzeích (Sydney, Adelaide, Melbourne, Launceston) vzácně jsou tito klokani nebo jejich části případně modely i mimo Austrálii např. Vídeň, Leiden (Nizozemsko), Londýn, Tring (V. Británie) atd.

Způsob života

Na bohatých pastvinách žil ve skupinách, na chudých pastvinách samotářsky nebo jen v nepočetných skupinkách. Byl velmi rychlý, jeho poskakování bylo složeno střídavě ze dvou menších a jednoho většího skoku.

Rozmnožování

O rozmnožování nejsou žádné údaje, lze předpokládat obdobné jako u dnešních středně velkých klokanů.
Rozmnožování klokanů a dalších vačnatců je mezi savci absolutně nestandardní, někdy šokující záležitostí od samého počátku, tedy početí až po péči o potomstvo... Přečtšte si více o rozmnožování vačnatců a ptakořitných.

Potrava

hlavně pastva - tráva, výhonky, případně listy

Výskyt

malé území jihovýchodní Austrálie (prehistoricky i Tasmánie)

Biotop

volné travnaté pastviny podél blahovičníkových lesů

Vyhubení

Rok vyhubení:
Poslední známý jedinec v přírodě uhynul 1924, v národním parku 1937 a v zajetí 1939 (podle neprokázaných informací žil jeden až do 1943).
Příčiny a způsob vyhubení:
Až do počátku 20. století byl hojně loven pro kožešinu, maso nebo ze sportu. Lov probíhal štvaním smečkou chrtů nebo na koni. Vzhledem k rychlosti klokana trvala štvanice několik kilometrů (obvkle mezi 5 a 10 km). V roce 1910 již patřil mezi vzácné druhy a v roce 1923 zbývala poslední 14ti-členná skupina. V té době počaly snahy o záchranu, ovšem bez úspěchu. Odchyt 4 kusů, kteří měli být umístěni v rezervaci na Kangaroo Island (Klokaní ostrov), skončil fiaskem - všichni jedinci uhynuli vyčerpáním či šokem. Zbylí klokani byli pronásledováni lovci. Jedna odchycená samice přežila v zajetí 12 let. Důvodem vyhubení bylo kromě lovu i ubývání přirozeného prostředí a zavlečení predátoři (lišky).

Sponzoři

Cena sponzoringu: libovolná (z administrativních důvodů však nejméně 500,- Kč, přičemž doba umístění sponzorské cedulky je 1 měsíc za každých 50 Kč)
Sponzoři tohoto zvířete:

jméno a příjmení / firma	město	datum do	částka

Poznámka: více lidí projevilo zájem adoptovat vyhubená zvířata... Sochy samozřejmě adoptovat nelze, nicméně je možné stát se jejich sponzorem (přečtěte si více o této možnosti)