Surikata

Rozměry

délka 20 -35 m +  ocas 17 - 25 cm, výška v kohutku okolo 30 cm, váha 600 - 975 g

Popis

Málá promykovitá šelma, která se velmi dobře množí, proto je častým chovancem nejen zoo, ale i zájmových chovů nebo dětských zookroužků. Po mývalech a nosálech je to zřejmě třetí nejběžněji chovaná divoká šelmička.
Má protáhlé štíhlé tělo, svrchu stříbrošedé s osmi tmavšími pruhy, břicho je světle hnědé stejně jako hlava, špička ocasu a kroužky kolem očí jsou tmavé. Má silné drápy k vyhrabávání nor a potravy. Ocaa slouží jako podpěra při vzpřímeném postoji.

Zajímavosti

— surikaty loví jedovaté štíry a i ty nejjedovatější hady - vůči štířímu jedu jsou imunní, ovšem s hadím jedem je to jiné - surikaty jsou sice odolnější vůči hadímu jedu, nikoli však imunní. Lovit jedovaté hady mohou především díky své šikovnosti a obratnosti. 
— kolonii surikat se někdy říká (z angličtiny) gang nebo klan, gang je vzhledem ke způsobu života poměrně výstižný
— v češtině se surikata dříve nazývala hrabačka
— podle afrických pověr (hlavně ze Zambie a Zimbabwe) se surikatám říká andělé slunce, protože domorodí lidé věří, že surikaty chrání vesnice před měsíčním ďáblem nebo vlkodlakem, kteří napadají zbloudilý dobytek a osamělé domorodce
— nejpopulárnější surikatou je Timon z dětského kresleného seriálu "Timon a Pumbaa" z dílny Walta Disneye. Surikata Timon a prase bradavičnaté Pumbaa se do dětských srdcí zapsali svými bláznivými příběhy, problémy i svahilským zvoláním "Hakuna matata".

Způsob života

Žijí v koloniích, které čítají okolo 20 - 30 jedinců (ale jsou i superkolonie o 50 jedincích). Ty jsou vedeny dominantním párem. Obývají soustavu pozdemních chodeb, které si občas vyhrabávají sami, mnohem častěji však používají chodby po zemních veverkách.
V poušti klesá teplota v noci k nule, proto surikaty každé ráno vylézají z nor a nejdříve chytají sluníčko, aby se zahřály, teprve pak vyráží na lov. Zatímco celá kolonie hledá něco k snědku, několik jedinců zůstává na hlídce - na vyvýšeném místě (kámen, keř atd.) sedí na zadních nebo stojí a pozorují, co se děje v dáli okolo kolonie (surikaty výborně vidí na dálku, mnohem hůře na blízko). Pokud se blíží nebezpečí hlídka upozorní zbytek skupiny pištěním nebo kvokáním, při velkém nebezpečí vydávají štěkavé nebo vrčivé zvuky, které jsou signálem k okamžitému zalezení do nor. Někdy surikaty sdílí nory s mangustami liščími a sysly.

Rozmnožování

Rozmnožovat se v kolonii může jen dominantní pár, přesto často zabřezne i jiná samice. V takovém případě je na vedoucím páru, zda a kolik ostatních mláďat nechá přežít. Většinou jsou všechna zabita dominantní samicí (aby zajistila přežití vlastních mláďat) nebo častěji je podřízená březí samice z kolonie vyhnána. Osamocená nemá příliš velké šance na přežití, proto obvykle mláďata opustí ihned po porodu a vrátí se ke své kolonii nebo vyhledá osamocené samce a založí novou kolonii. Často však také sama přijde o život.
Březost 11 týdnů, pohlavní dospělost v 1 roce. Mohou mít až 4 vrhy do roka a to kdykoli v jeho průběhu.

Mláďata

2 - 5 mláďat se rodí slepých, vidět začínají až zhruba po 2 týdnech. Dominantní samice obvykle zabřezne ihned po porodu, proto se o její mláďata stará zbytek smečky. Mláďata tráví první měsíc života v noře, kde sají mléko nejen od vlastní matky, ale i od kterékoli jiné samice, která má také mláďata nebo o ně přišla. Pokud zůstanou mláďata v noře sama a objeví je surikaty z jiné skupiny, zabijí je.

Potrava

hmyz (kobylky, sarančata, termiti...), pavouci, štíři, menší obratlovci (hadi, ještěrky, hlodavci, ptáčata...), kořínky a cibulky rostlin

Dožívá se

6 - 7 let, v zajetí jednou tolik (12 - 14 let)

Výskyt

jihovýchodní Afrika od JAR, přes Namíbii a Botswanu až po jih Angoly - hlavně pouště Kalahari a Namib

Náš chov

V  zoo žije mladý pár, kterému se v květnu 2018 narodila mláďata.

Biotop

skalnaté a písčité oblasti (pouště, polopouště, suché savany...)

Zvuky

Sponzoři

Cena adopce: 430 ,- Kč / měsíc
Toto zvíře adoptovali:

Fotografie