Perlička kropenatá domácí

Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: Ptáci (Aves)
Nadřád: Letci (Neognathae)
Řád: Hrabaví (Galliformes)
Podřád: Bažanti (Phasiani)
Čeleď: Perličkovití (Numididae)

Rozměry

délka 53 - 63 cm, váha okolo 1,3 kg - divoké perličky, domácí bývají těžší

Popis

domácí froma perličky kropenaté - zavalitý černý pták s množstvím bílých skvrnek a holou hlavou s přilbicí. Přírodně zbarvené domácí perličky jsou sice nejčastější, ale existují i barevné mutace jako bílé, smetanové, strakaté nebo levandulové (modré bez skvrn).

Zajímavosti

— perličky se pro maso (a možná i vejce) chovaly již ve Starověkém Egyptě okolo roku 1500 př. n. l.
— latinské jméno Numida dostaly perličky již od starých Římanů podle území, kde byly hojně chovány - Numidie (starověké severoafrické Berberské království v dnešním Alžársku a Tunisku)
— podle řecké pověsti se jedná o sestry krále Melegra z Kalydónu, které po jeho smrti proměnila bohyně Artemis na věky v ptáky pokryté slzami žalu. Ve skutečnosti však druhové jméno meleagris nemá s králem Meleagrem žádnou souvislost a je spíše skomoleninou řeckého slova melanagris (černobílý).
— ve starověku byla perlička především obětním zvířetem, ale také vyhlášenou luxusní lahůdkou, kterou si v Římě mohli dovolit jen ti nejbohatší
— perliččí vejce mají méně cholesterolu než slepičí a dají se skladovat až půl roku
— ještě ve starověku perličky z Evropy zmizely, ve středověku se zde nechovaly, až v 15. stol. je dovezli Portugalci z Guineje, proto jsou v mnohých jazycích označovány tímto přídomkem (např. v angl. Guinea fowl - guinejská drůbež).
— od 16. stol. jsou chovány ve Franci, u nás a také v Německu nebo Británii od 18. století

Způsob života

žije hejnech čítajících asi 25 jedinců, ale v přírodě na nocovištích se shlukuje i tisíce perliček. Zemní téměř nelétající druh, který i v nebezpečí raději utíká než ulétá.
Domácí perličky jsou chovány pro maso a vejce, ale také proto, že zbaví zahradu škůdců (kobylek, slimáků a také třeba klíšťat). Ve srovnání se slepicemi jsou ovšem chovány mnohem méně často a to především kvůli jejich relativně nízké domestikaci a některým divokým návykům, které u nich přetrvávají (zanášení, toulání, nocování na větvích atd.). Navíc jsou náchylnější na silnější mrazy a především nesrovnatelně hlučnější než slepice.

Rozmnožování

hnízdí v dolíku na zemi. Samice snáší 6 - 12 vajec, na kterých sedí sama 26 - 28 dní

Mláďata

mláďata jsou nekrmivá, asi po 30 dnech jsou schopna i prvních letových pokusů a po 30 týdnech dosahují váhy dospělých ptáků. Kuřata jsou mnohem náchylnější než kuřata slepičí.

Potrava

semena, kořínky, tráva, plody, hmyz, pavouci, hlemýždi, drobní obratlovci (ještěrky, obojživelníci, někdy i malí hadi a savci)

Dožívá se

divoké perličky se v přírodě dožívají okolo 12 let, domácí se mohou dožít i déle

Výskyt

divoké perličky žijí téměř v celé subsaharské Africe, izolovaně v Maroku a vypuštěny byly i ve Francii Karibiku, Austrálii, Brazílii a jiných místech

Biotop

divoké perličky žijí v savanách, na polích a teplých, sušších, otevřených krajinách s keři a stromy

Zvuky

Sponzoři

Cena adopce: 100 ,- Kč / měsíc
Toto zvíře adoptovali:

Jméno a příjmení/firma	Město
Císař Adámek	Okřínek
Zámečníková L.	-
Zikmundová Petra	Tuklaty

 

Fotografie