Kur domácí - hedvábnička

Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: Ptáci (Aves)
Nadřád: Letci (Neognathae)
Řád: Hrabaví (Galliformes)
Podřád: Bažanti (Phasiani)
Čeleď: Bažantovití (Phasianidae)

Rozměry

váha: kohout do 1,8 kg, slepice 1,4 kg

Popis

Kur domácí, čili slepice je nejběžnějším domácím ptákem. Dle plemene se chovají pro maso, vejce, peří, na kohoutí zápasy atd.
Hedvábničky jsou typické svým nadýchaným peřím, které evokuje hedvábí, satén nebo savčí srst. Atypická je i černá barva kůže a kostí, modré uši a pět prstů na každé noze. Nejběžnější jsou bílé, ale existuje i řada dalších barev (hnědá, černá, červená, levandulová atd.) a také několik variant (např. vousaté). Hedvábničky se chovají především jako okrasné plemeno nebo jako domácí mazlíčci, ale běžné jsou také pro inkubaci vejcí jiných ptáků (hedvábničky vysedí cizí vejce).

Zajímavosti

Kur domácí obecně:
— domestikován byl z kura bankivského v Asii pravděpodobně ve 4. tisíciletí př. n. l. Některá plemena však nesou i gen kura Sonneratova. Dlouho se soudilo, že byl domestikován v Číně, to je dle posledních studií nepravděpodobné, stejně jako teorie o domestikaci na území dnešního Thajska. Dnes se v souvislosti s domeszikací slepice mluví o tzv. Harappské kultuře v údolí Indu (dnešní Pákistán).
— první domestikovaní kuři byli údajně chováni k zápasům, ale již ve Starověkém Egyptě znali chov na maso a dokonce již i na vejce (podle dochované písemné zpávy je choval faraón Thutmos III. v Botanické zahradě v Karnaku). Ve středověku to byli hlavně okrasní ptáci chovaní na dvorech a v parcích šlechty. Chov ve velké míře (a také výstavy slepic) probíhá až od počátku 19. stol.
— v 6. stol. papež Řehoř I. Veliký prohlásil kohouta za symbol křesťanství a v 9. stol. Mikuláš I. Veliký začal umísťovat kohouty na věže kostelů (korouhve)
— v dnešní době je v chovech na celém světě okolo 24 miliard slepic, což z nich činí nejpočetnější ptačí druh světa
— počet vajec, které slepice snese za život je pevně dán počtem vaječných buněk (ten je dán již při narození)
— jako nejstarší domácí kur je v Guinessově knize rekorů uvedená slepice, která pošla na selhání srdce ve věku 16 let

Hedvábničky:
— plemeno pochází pravděpodobně z Číny (ačkoli pro to nejsou žádné důkazy), první zprávy o "chlupatém kuřeti" přivezl ve 13. stol. do Evropy Marco Polo.
— na západ a potažmo do Evropy se hedvábničky dostaly zřejmě díky frekventované Hedvábné stezce. V Evropě tehdy panoval mýtus, že jde o křížence slepice s králíkem

Způsob života

Kuři domácí obecně žijí společenským způsobem v hejnech. V hejnech také hnízdí. Každé hejno má svou vnitřní hierarchii - pokud jednu slepicii zabijeme nebo odebereme z hejna, bývá hierarchie chvíli narušena, ale opět se obnoví. Pokud naopak do hejna přidáme nového jedince, může být hejnem zabit.
V domácích podmínkách jsou slepice chovány volně nebo ve výbězích (jeden kohout a několik slepic), na farmách apod. jsou slepice buď ve výbězích (velká hejna) nebo i jednotlivě v klecích.

Rozmnožování

Obecně slepice kura domácího bývají pohlavně dospělé od 4 - 6 měsíců, kohouti dospívají v 7 měsících. Inkubace trvá 21 - 23 dní. Domácí slepice mají šlechtěním potlačenou schopnost snášet vejce jen v období rozmnožování, proto snáší obvykle celý rok (neoplozená vejce), divoké slepice snáší cca 4 - 9 vajec v jedné snůšce.
Hedvábničky snáší výrazně méně, obvykle tak do 100 vajec za rok. Mezi chovateli jsou známé tím, že bez problému vysedí vejce jiných ptáků.

Mláďata

kuřata jsou nekrmivá (žerou sami, nekrmí je rodiče), kvočna je vodí asi 6 - 7 týdnů

Potrava

zrní, zelené krmení, žížaly, ponravy, hmyz, slimáci, krmné směsi

Dožívá se

slepice se mohou dožít podle plemene 5 - 10 let (průměrně 8, ale občas i 12, výjimečně i více - nejstarší slepici bylo 16 let).

Výskyt

předchůdce domácího kura, kur bankivský, žije v Asii od severovýchodní Indie a jižní Číny po Malajsii, Indonésii a Filipíny, izolované skupiny také v Oceánii na Marianách a Vánočním ostrově.