Environmentální význam ZOO
Co mají zoologické zahrady společného s environmentem? Všechny v něm hrají svou nezpochybnitelnou a důležitou roli. Každá jedna, i ta nejmenší, má nějaký význam pro environment. Samozřejmě environmentální role mohou být jiné – stejně jako v divadle, nejen svou velikostí, ale i povahou. Skoro by se dalo říci, že je to od komparzu až po titulní úlohu...
Environment představuje životní prostředí jako celek, ale i jeho ochranu, studium atd. Nedílnou a vlastně nejvýznamnější součástí životního prostředí je příroda a tedy i zvířata. Z čehož je patrná ta nejzřejmější environmentální role zoo – ochrana a záchrana živočišných druhů, zachování genofondu. Velmi zjednodušeně řečeno, rozmnožování zvířat a případné následné vypouštění do přírody. V historii zoologické zahrady přispěly k oživení mnoha populací zvířat, jejich obnovení v lokalitách, z nichž zmizely nebo přímo k záchraně některých druhů, které již byly v přírodě vyhubené definitivně.
Pro nás nejznámějším příkladem je kůň Převalského. Z přírody zmizel zcela někdy v polovině 20. století. Poslední divoký kůň byl v Mongolsku spatřen v roce 1969. Naštěstí již před tím, v roce 1900 německý obchodník (a sám majitel věhlasné zoo) Carl Hagenbeck odchytil a do Evropských zoo dovezl skupinu těchto koní. Vůbec nejcennější stádo chovala ukrajinská Askania Nova, to však bylo kompletně vystříleno nacisty během 2. světové války. V roce 1945 zbyli převaláci jen v německém Mnichově a v Praze. Celkem asi 9 koní položilo základ chovu. A záchrana se skutečně podařila, na konci 20. století bylo na světě okolo 1500 koní. V posledních letech jsou opět vypouštěni zpět do mongolské stepi, na čemž se podílí především Pražská zoo, ale též několik dalších z Německa, Nizozemska, Maďarska, Francie atd. a samozřejmě i mongolská strana a mnoho dalších organizací, které zajišťují nebo financují některé nezbytnosti transportů. Kůň Převalského se v posledních letech dokonce dočkal i rekategorizace v červeném seznamu IUCN – v roce 2005 z kategorie EW (vyhubený v přírodě) do kategorie CR (kriticky ohrožený) a v roce 2008 do kategorie EN (ohrožený).
Berneška havajskáJiným příkladem může být berneška havajská – kdysi hojná husa z přírody také zmizela. V roce 1952 zůstalo na světě posledních 30 jedinců. Naštěstí husy se množí lépe, přesněji řečeno mívají více mláďat než koně a tak byla její záchrana o něco jednodušší a výrazně rychlejší. Tehdy se podařila díky nové WWT Slimbridge (Wildfowl and Wetlands Trust – britská specializovaná zoo na vrubozobé ptáky, později celá síť s osmi dalšími pobočkami). Po roce 2000 bylo v zoologických zahradách bernešek více než tisíc a znovuvysazená populace na Havajských ostrovech čítala asi 800 jedinců. Její statut v červeném seznamu IUCN byl postupně změněn ještě o stupeň více než v případě koní – na kategorii VU (zranitelný).
Dalším přínosem směrem k environmentu je studium zvířat, zvláště pak těch velmi ohrožených druhů nebo druhů i v zoo obtížně chovatelných, o jejichž životě v některých případech dosud málo víme. To se týká nejen studia ve smyslu vědeckých výzkumů, ale i pouhého pozorování. Jen díky tomu se daří zvířatům porozumět, poznat jejich chování a způsob života a následně pak vyvodit odpovídající způsob chovu v zajetí, potažmo tedy možnou záchranu.
Z výše uvedeného je environmentální vliv zoo zcela patrný a neoddiskutovatelný, ovšem je pravdou, že jsme zatím v obecné rovině, tyto zásluhy nelze přičítat úplně všem zoologickým zahradám světa. Především menší zoo, zookoutky atd. se obvykle přímo neúčastní záchrany konkrétních druhů, některé ani nechovají vzácnější druhy nebo je nijak výrazně nerozmnožují, jiné třeba chovají jen plemena domácích zvířat, přesto i takové přináší svou trošku do environmentálního mlýna. Jak je to možné? Zcela jednoduše... všechny tyto minizoo zprostředkovávají a umožňují návštěvníkům kontakt se zvířaty, pohled na zvířata, získávání informací o zvířatech... a to zcela přirozenou a nenásilnou formou. I ty nejmenší minizoo v podstatě vzdělávají veřejnost, probouzí v ní zájem o zvířata, vedou ji k ochraně přírody... Čím více a lépe je veřejnost s problematikou obeznámena, tím je pravděpodobnější, že se bude chovat šetrněji k přírodě. Vzdělávací a výchovná funkce zoo je v tomto ohledu zcela klíčová a ničím nenahraditelná, jelikož ovlivňuje celé masy lidí a na rozdíl od škol apod. působí zábavnou a zcela dobrovolnou formou. Do školy děti chodit musí, do zoo chtějí...
Samozřejmě ani všechny zoo světa nemůžou „napravit“ celé lidstvo, ale většinový vliv rozhodně mají a z té většiny se občas rekrutuje i nejen budoucí odborník a specialista. Osvětové zásluhy se rozhodně nedají zoologickým zahradám upřít a to ani těm, které chovají jen domácí zvířata – i tam se tvoří vztah člověka ke zvířatům a potažmo přírodě. A i domácí nebo hospodářská zvířata jsou samozřejmě součástí životního prostředí – environmentu. Nehledě k tomu, že i mezi domácími ovcemi, prasaty, koni atd. jsou vzácná ohrožená plemena.
Zvláště v poslední době velké zoo hojně ovlivňují životní prostředí relativně novým způsobem, který není návštěvníkům vždy zcela patrný – způsobem in-situ. Ochrana in-situ, je ochrana v místě, v přírodě – mimo zoo. Proto ji návštěvníci ne vždycky vnímají, přičemž je však neméně záslužná než ochrana ex-situ, v zoo. Mnoho renomovaných světových zoo podporuje nebo přímo provozuje různé projekty v divoké přírodě, ať již stran ochrany konkrétního duhu nebo ochrany celého biotopu, ekosystému... Většinou obojí ruku v ruce. In-site projektů a aktivit je mnoho, jmenovat můžeme namátkou například Aspinall Foundation (ZOO Howletts a Port Lympne v Anglii), která se může pochlubit různými in-situ projekty zaměřenými na primáty (v Kongu, Gabunu, na Madagaskaru, Jávě atd.)
Jiné zoologické zahrady provozují podobná zařízení, dalo by se říci filiálky, v rozvojových zemích (nejčastěji v Africe). I to má svůj význam – téměř bez výjimky jde o chov místních druhů zvířat a ten je pochopitelně snazší v přirozených podmínkách. Ale jde většinou i o výše zmíněnou vzdělávací a výchovnou funkci. Taková zařízení jsou obvykle přístupná zdarma nebo za velmi symbolické částky a nachází se v místech, kde široko daleko žádná zoo není. V místech, kde vládne chudoba a místní obyvatelstvo by si nemohlo dovolit navštěvovat zoo, ani kdyby tam byla. Takovým příkladem může být například Dambari Field Station – stanice, či zoo zaměřená na malé druhy antilop, nosorožce a gepardy, kterou v Zimbabwe provozuje anglická Marwell zoo (prostřednictvím Marwell Zimbabwe Trust)
Velmi ojedinělou organizací je v tomto směru Durell Wildlife Conservation Trust – fond ochrany divokých zvířat se základnou v ZOO Jersey. Na svém kontě má velké množství in-situ projektů a Africe, Asii, Střední a Jižní Americe, ale založila také hned několik speciálních zoo v rozvojových zemích – zoo sice povětšinou neveřejných, nicméně velmi úzce zaměřených na ty absolutně nejvzácnější druhy konkrétní lokality. Patří mezi ně „želví zoo“ v madagaskarské obci Ampijoroa, která chová jen 3 druhy želv. Dva druhy patří k nejvzácnějším želvám světa, třetí - angonoka je považována za vůbec nejvzácnější druh (podle ní se „zoo“ jmenuje Project Angonoka). Další „Durellovou specializovanou zoo“ je Black River Aviary nebo též Endemic Wildlife Sanctuary na Mauriciu. Chová sice více druhů, ovšem výhradně vzácné endemity souostroví Maskarén. Jiné chovné zařízení organizace založila v botanické zahradě v Kingstownu na Svatém Vincentu – v podstatě minizoo zaměřená hlavně na místní vzácně endemické amazoňany ohnivé. Ve výčtu aktivit Durellova Trustu by se dalo pokračovat, ale je jich tolik, že by vydaly na samostatný článek.
Na závěr zmíníme ještě jeden, poměrně novodobý způsob, který má pozitivní vliv na environment. Je velmi podobný předešlému, přesto trochu jiný. Několik velkých zoo z vyspělých zemí podporuje konkrétní zoo chudých Afrických měst. Buď přímo – finančně, nebo nepřímo – školení personálu, zřizování chovných zařízení nebo i sponzorování členství v mezinárodních zoologických organizacích. Efekt takové pomoci je poměrně jasný – i zoo potýkající se leckdy s existenčními problémy, může fungovat plnohodnotně. Jak po stránce chovu ohrožených druhů, tak coby osvětové zařízení.
Vliv zoologických zahrad na životní prostředí je evidentní, daný již samotnou podstatou zoo. Byť není přímý, je jedním z největších a nejúčinnějších.
